Údolí U pěti hvězd | Zlatý kaňon je romantický skalnatý kraj dolního úseku řeky Sázavy. Takto jej pojmenoval, ve dvacátých letech minulého století, dvanáctiletý Josef Peterka (později známý trampský bard Bob Hurikán) který sem zavítal se skautskou družinou. Záhy říční údolí od Kamenného Přívozu po Pikovice začaly „kolonizovat“ party trampů. Nedaleko od Zlatého potoka, proti proudu řeky, leželo na jejím břehu jedno z nejoblíbenějších míst – tábořiště „U Dubu“. 

Posázavský Pacifik | Každou sobotu odpoledne byl perón přeplněný cestujícími. V nádražní čekárně stály dlouhé fronty na železniční kartonové lístky a úžasný strojek do každé vyrazil datum. Na nástupišti chataři z osad s napěchovanými ruksaky zásob, a trampové v kostkovaných košilích s klobouky, ocvočkovanými opasky, mnozí měli půllitry (vojenské vysoké kožené boty, které užívali němečtí vojáci v období 1. světové války) a na zádech armádní torny uesky a telata.

Skoč pro pivo | O prázdninách, když byla velká horka a ve „Zlaťáku“ už neležely žádné otcovy lahváče – potok chladil jako sedmý schod ve sklípku filmu Vesničko má středisková – poslal mne táta s bandaskou přes „cizí teritorium“ pro točené pivo.

Jak jsem se naučil číst | Nebudu předstírat, že jsem v raném dětství s radostí hltal písmenka, kde jsem je zrovna objevil. Bylo mně to naopak protivné a informace typu „Ema má mísu, máma má maso, ó my se máme“ neobsahovala nic pro co by tíhlo moje klukovské srdce. Až jednou o pár let později…

Starcova restaurace | Několikrát jsem byl s rodiči ve Starcově restauraci na obědě. Myslím, že to bylo o prázdninách. Ale jednou jsem doprovázel tátu, který tam zašel v podvečer na pivo. Bylo mi tak deset jedenáct let. Převezli jsme se pramičkou přes řeku a pěšky po stezce to bylo ve směru proudu Sázavy něco přes půl kilometru.

Flóra & fauna | Nečekejte, že vás provedu květenou a zvířenou Posázaví. Nejsem RNDr. tak žádná latina, jen vzpomínky na to, co mne oslovilo, zaujalo, stalo se, a na co jsem myslel, když jsem se jako dítě toulalo Zlatým kaňonem, případně přidám asociace z časů pozdějších.

Hudba | Co spojovalo trampy, osadníky a vodáky ve Zlatém kaňonu byla láska ke sportu a romantika country muziky – hudba a písničky. Na pomyslném vrcholu oblíbenosti hudebních nástrojů stála kytara. I když nezřídka se v partách objevila i mandolína nebo bendžo.

Voda má rozpuštěné vlasy… | Voda je živel, kterému je vlastní energie chaosu i řádu. Klidná vodní hladina je zrcadlem duše. Rozbouřená hladina je zrcadlem neklidného ega. K vodnímu živlu se vztahuje senzitivita, věčné hledání tajemství života a smrti. Voda je úzce spojena s podvědomím, psychikou a sněním…

Až mě andělé… | Možná, že jste ten obrázek už viděli. V minulosti visel na zdi v nejedné světnici našich dědů a babiček. Na obraze přecházejí přes hlubokou rokli a divokou říčku po chatrném můstku děti a nad nimi je ochraňuje anděl.

Fantazie, sny, představy a touhy | Mnohdy nám herci a herečky, zpěváci i politici v neskryté samochvále popisují, jak chtěli už v dětství být manekýnky, herci, kosmonauty, politiky nebo prezidenty. Také neopomenou informace, jak už v mateřské školce vášnivě líbali svoji první lásku. Tak bohudík tyto ambice jsem v dětství neměl a věřím, že jsem o nic nepřišel.