3) Vzpomínky kluka od Zlatého kaňonu
Historická fotografie tábořiště U Dubu (třicátá léta). Domek s přívozem (padesátá léta)
Skoč pro pivo
O prázdninách, když byla velká horka a ve „Zlaťáku“ už neležely žádné otcovy lahváče – potok chladil jako sedmý schod ve sklípku filmu Vesničko má středisková – poslal mne táta s bandaskou přes „cizí teritorium“ pro točené pivo.
Přibližně půl kilometru proti proudu Sázavy ležela podlouhlá louka, působiště sportovní osady Staří kamarádi. Na jejím konci pod skálou, která končila až v řece, domek s přívozem, legendární místo U Dubu, prostor který pamatuje zrod trampingu ve Zlatém kaňonu. V domku prodávali točené pivo, štamprlátka a nouzově i některé trvanlivé potraviny.
Jezdil sem, čas od času, koňský povoz s pivními sudy po vozové cestě od nádraží. Cesta dolu byla kamenitá a tak strmá, že jsem stále nechápal jak je to možné. Dlouho mi to leželo v hlavě, až mi táta vysvětlil, že některé části takové cesty musí koně povoz táhnout smykem. Vozka podle potřeby přitáhne brzdy jinak by vůz strhával koně.
My od Zlatého potoka ovšem této dlouhé pobřežní louce vždy říkali Na Pravce. Moje cesta nebyla bez rizika velkého zdržení. Na palouku byla tři (možná čtyři) perfektně upravená sportovní hřiště. Pro volejbal, nohejbal, košíkovou i tenis. Antukový povrch (možná jen jemný písek – to už z paměti nevydoluji), lajnovačka, válec, no prostě pro sportování jak se dnes říká super. Často zde dospěláci z osad hráli urputné mače. A dívat se – v době kdy televize ještě nebyla samozřejmostí – jak to někdo umí, bylo pro malého kluka více než vzrušující.
Na zpáteční cestě jsem ale už nemohl otálet. Jednak jsem potřeboval stihnou oběd, jednak pivo v předpoledním žáru rychle teplalo a navíc mohla spadnout pěna. Což při zpáteční cestě, která trvala aspoň deset minut se často, k tátově nelibosti, stalo.
***
Dole na břehu Sázavy v úseku Zlatého kaňonu byly tři původní hospody, kam se večer při kytaře scházeli osadníci z okolních chat. Samozřejmě pokud vynecháme na Žampachu, na hranici Zlatého kaňonu, hotel U Troníčků – původně plavecká hospoda a v Kamenném Přívozu hotel a několik restaurací hostící dnes hlavně „taky vodáky“ – zákazníky otdoorového průmyslu, kteří komerčně opanovali sázavskou divočinu jako svoji víkendovou mekku.
Já osobně jsem ještě poznal (sedmdesátá léta) původní vodáckou hospodu U Vemenáče na pravém břehu kousek nad jezem v Kamenném Přívozu. Když jsme se v ní zastavili při sjíždění Sázavy, hned jsme uslyšeli od pana hostinského jeho oblíbenou větu „tak co si dáte vemena?“.
Tedy, jedna hospůdka U Dubu, druhá hned naproti přes řeku pod schody Posázavské stezky U Mařeny, třetí Starcova restaurace na Posázavské stezce poblíž Pikovic.
Hostince U Dubu a U Mařeny zanikly pravděpodobně pro složitost nepřístupného zásobování. U Mařeny (jak jsem slyšel) ještě nějaký čas hospodu provozovali, ale už neprodávali pivo ale jen tvrdý alkohol. Večery tu byly divoké, a dokonce tam mělo údajně dojít k rvačce na nože, končící vraždou. Starcova restaurace byla vyhlášená a milována jak trampy, turisty, chataři i osadníky, a vydržela nejdéle.
Kapitoly ze série – Vzpomínky kluka od Zlatého kaňonu:
Fantazie, sny, představy a touhy
Další články:
TÁBOR SLUNCE aneb jak chutná strach
TÁBOROVÁ SAUNA oddílu Bílý Orel
